O mně

• psům se věnuji již přes 25 let

• stále na sobě aktivně pracuji - se svými psy cvičím pod vedením vynikajících a zkušených trenérů

• dlouholeté zkušenosti mám se socializací a výchovou psů, výcvikem poslušnosti ("praktická" poslušnost do života i příprava k základním zkouškám), dále se věnujeme záchranářskému výcviku, obedience, agilitám, zkušenosti mám také s výcvikem asistenčních, vodicích a signálních psů, s pachovými pracemi
  

• přes rok jsem působila jako profesionální trenér asistenčních, vodicích a signálních psů, kde jsem také vedla kurzy pro veřejnost "Společenská výchova psů"

• ráda se vzdělávám a rozšiřuji si své obzory na seminářích týkajících se psů, jejich výchově, výcviku, socializaci, etologii atd., nejraději se však nechávám učit od těch nejlepších učitelů pod sluncem - od mých psů a od psů mých "žáků". Není nad praktické a názorné příklady, které Vám Vaši psi dopřeji "za pochodu" a během vašeho společného života. Co pes, to originál, co pes, to nejlepší učitel pod sluncem :) 

• každý pes je osobnost, každý pes je originál - baví mě hledat každému psovi a jeho páníkovi tu správnou cestu, jak dosáhnout toho společného "psího štěstí"
  

Ačkoliv jsem původně vystudovala geologii a několik let jsem v tomto oboru také pracovala, stejně mě to stále táhlo ke psům a k tomu něco s nimi tvořit. Geologie mě prostě a jednoduše nebavila, nenaplňovala mě.... Zkrátka šutr není pes.... :D Proto jsem se rozhodla, že toto zaměstnání opustím a vydám se na svou cestu "psího života". K tomuto rozhodnutí mi vlastně nejvíc pomohl Barnabáš, který ve mně konečně probudil tu odvahu začít dělat to, co mě opravdu baví. Nastoupila jsem tak jako trenér psů do neziskové organizace, která se zabývá výcvikem asistenčních, vodících a signálních psů, kde jsem pracovala více jak rok. Byla to pro mě neuvěřitelná zkušenost, neuvěřitelné "lidské" obohacení, a to nejen co se týče výchovy a výcviku psů, ale především i co se týče lidí, jak s lidmi pracovat, komunikovat, jak jim předávat informace a rady o tom, jak se svým čtyřnohým parťákem fungovat. Jako trenér jsem zde také vedla kurzy pro veřejnost "Společenská výchova psů". Ačkoliv mě tato práce neskutečně bavila a naplňovala (vlastně jsem si ani ráno nepřipadala, jako že jdu do práce - no co víc si přát), bohužel to ale byla práce velmi psychicky, ale především časově náročná, a to tak náročná, že jsem v podstatě neměla čas na svoje vlastní psy.... Každý den jsem cvičila psí asistenty, ale moji vlastní psi mi doma "stáli"... Věděla jsem, že takhle to rozhodně nechci... Proto jsem se rozhodla jít dál, posunout se v té mé "psí cestě" zase kousek dopředu....

Vzhledem k tomu, že už s hafounama něco "tvořím" a zajímám se o ně, o jejich výchovu, výcvik, socializaci, společenské chování, o to, jak fungují ve "smečce", už přes dvacet let, zažila jsem za tu celou dobu spoustu názorů a způsobů, jak psa cvičit a vychovávat. Poznala jsem tehdy v oné době, kdy existovaly jen takové ty "klasické cvičáky" a kde můj "životní příběh psovoda" započal, jak já tomu říkám takový ten "klasický" způsob výcviku. To jest jeden instruktor na dvacet cvičenců, psi na vodítkách, na stahováku nebo na ostnáči, případně elektrika na krku, a jediné, jak se všechno řešilo, bylo "cukr a bič".... Pak se naštěstí roztrhl pytel se všemi různými názory na to, jak psa vychovávat a cvičit tak, aby to bavilo oba.... I páníka, i hafíka... Začalo se cvičit "pozitivně", s clickerem, začal se nechávat prostor i pro psa, aby se na výcviku podílel, aby přemýšlel a sám nabízel chování, které by se Vám třebas mohlo líbit. Psa to tak logicky baví mnohem víc a ta spolupráce Vás dvou je prostě úplně jiná, vzájemná, krásná, a hlavně chcete pracovat oba. Ve skutečnosti to vlastně potom znamená úplně jiný vztah, který se psem máte.... Jste parťáci, kamarádi, věříte si navzájem... i když samozřejmě musíte být Vy ten, kdo v té partě rozhoduje, jestli půjdete doprava nebo doleva a jestli si teď budete hrát a nebo odpočívat. Také musí každý pes mít od Vás vymezené hranice, co se smí a co ne, přes co vlak nejede a za co se budete hodně zlobit, když to udělá, musí být zkrátka vychovaný. Ale proč by nás to, když cvičíme, nemělo bavit??? Třeba i poslušnost (o které si spousta lidí myslí, že je to jen nuda a jeden velký "vopruz", ale věřte tomu, že když na to jdete správně, tak to vás i vašeho psa prostě bavit bude). Proč by to nemohlo být formou hry? To přátelství, které mezi sebou máte vybudované takovýmto způsobem, je úplně jiné, než kdybyste byli, jak se tomu dřív rádo říkalo, vůdce smečky a to vůdcovství jste si vybudovali právě a jenom tím bičem...

Co se týče výchovy a výcviku psa, ze všech těch různých názorů a směrů, které k nám díky bohu dorazily, mě moc baví pracovat s clickerem, baví mě, nechat psa přemýšlet a nechat ho nabízet různé chování, ze kterého by mohlo něco kápnout... Baví mě ta vzájemná radost z práce, z toho, když se něco podaří "vymyslet", baví mě, že cvičit a pracovat chci nejen já, ale i pes... Na druhou stranu odlišuji výchovu a výcvik. Pes zkrátka musí být vychovaný, musí vědět, že z chodníku mi nesmí vbíhat do silnice a že mi venku nesmí sežrat všechno, na co přijde.... Tady pozitivně nečekám, než to pes vymyslí... Tady mu prostě ukážu, co je špatně a co je dobře.... Protože do té doby, než by to vymyslel, by taky mohlo být po něm... Chci mít psa vychovaného, moct s ním jít do hospody, mezi lidi, do města, chci ho moct mít na volno a chci vědět, že se na něj můžu spolehnout, že mi nebude utíkat, kam si umane, nebude otravovat lidi, skákat na ně, honit děti nebo cyklisty a zlobit a zlobit a zlobit. Ale co se týče výcviku, tam pracujeme s clickerem, přemýšlíme, bavíme se u toho a je to zkrátka radost pro nás oba.... Nejsem tedy ani "pozitivkář", ale rozhodně nejsem ani ten "klasický výcvikář".

Já sama na sobě se svými psy stále pracuji pod vedením vynikajících trenérů, snažím se získávat zkušenosti především z praxe, i když i tak ráda navštěvuji různé semináře. Se svými psy se aktivně věnuji obedience, záchranářskému výcviku, agilitám, výstavám a obrovsky milujeme procházky do přírody, do lesa a to i větší túry ve formě dogtrekkingu, občas vytáhneme koloběžku (dog mushing), hrajeme různé psí hlavolamy, zkoušíme triky, čmucháme (nosework), zkrátka.....spolu se rozhodně nenudíme....