O Rexíkovi

"MŮJ BRÁCHA"

• věnovali jsme se: klasická poslušnost, obrany, stopy, příprava na zkoušky ZVV 1

Rexík byl německý ovčák, krásný, černý se zlatými znaky. Byl to můj první pes, kterého jsem dostala ve svých 11-ti letech k narozeninám. Přála jsem si psa už od malička a dalo nám s mojí sestrou velkou práci vybojovat si u rodičů, především u tatínka, svého psa. Jednoho krásného dne se to ale povedlo a tím okamžikem se můj život začal měnit, začala jsem se měnit i já (k lepšímu samozřejmě :) ) - do té doby z tiché, malé, zakřiknuté, blonďaté holčičky se začal stávat človíček, který se uměl za někoho postavit, říct si svůj názor a nebát se toho, poznala jsem, co to je se o někoho starat, mít za někoho zodpovědnost.... Zkrátka od mých rodičů to bylo to nejlepší rozhodnutí, které mohli kdy udělat. Rexík byl jak můj brácha, nejlepší kámoš, byl to neuvěřitelný pes - klidný, vyrovnaný, pohodář, který vždycky uměl vyhodnotit situaci správně, všechno bral s nadhledem. Hned co jsem přiběhla ze školy, trávili jsme spolu venku celý zbytek dne... Ačkoliv jsem já byla malý prťous, a Rexík to moc dobře věděl, i přes to mě poslouchal na slovo a nikdy nezneužil své síly nade mnou. Prováděl se mnou všechny lumpárny, chránil mě, vždycky stál při mně, a byl neuvěřitelně vnímavý a citlivý....co ten si vyslechl mých holčičích trápení a starostí, a vždycky tak věrně a oddaně naslouchal. Už tenkrát jsem s Rexem musela i něco "tvořit", nějaké hodnoty.... Trénovali jsme poslušnost, obrany, stopy na tehdy ještě takovém tom "klasickém" cvičáku a trénovali jsme doma různé "blbinky'" a hry, dnes se tomu říká "triky".

Rexík byl můj první pes, nikdy na něj nezapomenu.... Změnil mě, změnil celý můj život a to i do daleké budoucnosti, aniž bych to tenkrát jako malá holka tušila... Sice to se mnou ne vždycky měl jednoduché, protože se mnou musel "vytrpět" všechny ty bláznivé dětské nápady, ale jako dítě jsem si psa užívala úplně jinak, než když už je pak člověk dospělý....a stejně tak i on si to užíval se mnou....že jsme jeden bez druhého nemohli být....  :)