O NÁS

a jak to všechno začalo...

aneb

ŽIVOT BEZ PSA JE POD PSA...

Mojí smečce velím já, Ája Bartošová. Už od malička miluju všechno živé chlupaté, všechna zvířátka, ale úplně nejvíc pro mě znamenají právě psi.... Nedokážu si život bez psa už vůbec představit... Svého prvního psa jsem dostala ve svých 11-ti letech. Byl to můj vysněný, vytoužený pes, pro mě nejkrásnější dárek, který jsem kdy dostala....ano, Rexe, německého ovčáka, jsem dostala s mašlí ke svým jedenáctým narozeninám. Do dnešní doby jsem ještě hezčí "dárek" nikdy nedostala. Nic to nikdy nepřebylo.... Rexík byl neuvěřitelný pes, nikdy na něj nezapomenu.... Byl to můj nejlepší kamarád, parťák, byl jako můj brácha.... Od té doby, co jsem poznala, jaké to je, když Vás ve Vašem životě věrně doprovází pes, od té doby mi po boku nějaký ten hafan stále štěká a rozhodně u mě platí, že ŽIVOT BEZ PSA JE POD PSA....

Moji další věrní psí přátelé byli Diva, fenka německého ovčáka, kterou jsem si vzala v jejích třech letech - byl to vysloužilý policejní pes, kterého policie z výcviku vyřadila proto, že měla vážně nemocné zadní nohy. To jméno, DIVA, ji tak neuvěřitelně vystihovalo, nemohla se jmenovat jinak. Byla to nespoutaná fena, uragán, do všeho šla na 200 %, ale byl to můj nejvěrnější a nejoddanější pes, jakého jsem kdy měla.... U ní jsem poznala ten pocit, jaké to je, když by byl někdo ochotný za Vás položit život. Byla velmi tvrdá, k sobě, k okolí, ke všemu, nebylo to s ní vždy úplně jednoduché, ale za ty zkušenosti, které mi Diva dala, jsem dodnes moc ráda. Potřebovala jsem ovšem taky nějaký "balzám na duši", nějakou psí dušičku, a tak se v mojí smečce objevil Dasty, shetlandský ovčák neboli šeltie. A to je opravdu moje dušička psí.... Tak neuvěřitelně empatické, milé a vnímavé zvíře, jako Dastík a vůbec všechny šeltičky, které znám, jsou, bylo přesně to, co jsem po Divě, uragánu, potřebovala. Vychovávat a cvičit šeltii jde podle mého názoru "úplně samo", protože šeltičky jsou tak neuvěřitelně chytří a vnímaví parťáci, citlivá a jemná stvoření. Někdy jsou tak chytré (nechci použít to slovo "vyčůrané") a tak citlivé a přemýšlivé, že je to s nima občas velmi těžké. S Dastíkem mi ale zase chyběl ten pocit "mít po boku velkého psa"... Věděla jsem, že německého ovčáka už nechci, že by se mi líbilo něco většího než je Dasty, ale něco tak chytrého a vnímavého, jemného, jako je on, ale zároveň ne takovou "cíťu"....no a bylo jasno... a tak do mého života vstoupila krátkosrstá kolie, Barnabáš.... Moje štěstí psí největší.... Jestli jsem do té doby, než přišel Barnabáš, měla pocit, že se psy stále něco "tvořím", tak to byl omyl.... S Barnabášem jsem totiž teprve opravdu začala žít "aktivní psí život".... Díky němu jsem si uvědomila, jak moc pro mě psi znamenají, jak mě baví práce s nimi a jak chci touto cestou jít dál. Aktivně se s Barnabášem věnujeme obedience, agilitám, záchranářskému vycviku, výstavám, doma pro radost hrajeme psí hlavolamy, zkoušíme různé triky, nosework atd. atd. No a abych těch hafanů neměla málo, tak vzhledem k tomu, že Barnabášovi se daří i role "donchuána", tak nedávno do naší smečky přibyl Barnabášův syn, Kristian. Je to neuvěřitelný tvor, rošťák, raubíř, čertíci mu srší z očiček, je úplně jiný, než jeho taťka, ale je to můj velký úžasňák, božan, který chce pořád něco dělat, pořád chce pracovat a nedá mi chvilku klidu.... :D :D :D A za to jsem ráda!!!! Že mě ta moje psí smečka nenechá spát na vavřínech :D :D :D